SZZK- Občanské právo (doplněné) PDF

Preview

Summary

1 KONCEPCE A VÝCHODISKA SP, SP A VP, SP V RÁMCI PRÁVNÍHO ŘÍDU, MÍSTO OP V SYSTÉMUSP A JEHO VNITŘNÍ ČLENĚNÍ.Koncepce a východiska soukromého práva.  Koncepce soukromého práva vychází z myšlenky, že soukromé právo primárně vytváří prostor, ve kterém si osoby v soukromém styku mohou upravovat vzájemná...

Description

1.A KONCEPCE A VÝCHODISKA SP, SP A VP, SP V RÁMCI PRÁVNÍHO ŘÍDU, MÍSTO OP V SYSTÉMU SP A JEHO VNITŘNÍ ČLENĚNÍ. Koncepce a východiska soukromého práva.  Koncepce soukromého práva vychází z myšlenky, že soukromé právo primárně vytváří prostor, ve kterém si osoby v soukromém styku mohou upravovat vzájemná práva a povinnosti podle svých představ (široká autonomie vůle)  Soukromé právo je tedy prostředkem realizace jednotlivce  Projevy autonomie vůle - smluvní volnost, svoboda vlastnická a testovací, spolčovací, jakož i tzv. svoboda ustavování (při zakládání právnických osob)  Osoby v soukromém právu mají navzájem rovné postavení, tzn., že jedna nemůže autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech jiné  Je ale nutno rozlišovat mezi formální rovností (před zákonem, soudem) a faktickou nerovností, která je zákonem vyrovnávána (ochrana nájemce či spotřebitele)  Objektivní právo= pravidla chování, jejichž zachování je vynutitelné státní mocí o hmotné (vztahy mezi osobami- práva a povinností) a procesní (regulace procesní činnosti) o soukromé a veřejné  Subjektivní právo= z objektivního práva plynoucí míra možného chování (určité oprávnění)  Základní východiska: o Přirozená práva člověka představují limit pro zákon, ne naopak o Povinnost neškodit, jednat v souladu s dobrými mravy a veřejným pořádkem o Presumpce poctivosti a dobré víry Právo soukromé a veřejné.  ČR tradiční dualismus práva soukromého a veřejného, dále dělení na právní odvětví  Diferenciace - hlavní teorie: o Zájmová (soukromý a veřejný; Ulpianus), kritériem je zájem, SP – zájem jednotlivce X VP – zájem státu o Mocenská (kritérium uplatnění veřejné moci) – rovné postavení osob v SP a nadřazené postavení nositele veřejné moci ve VP – ve VP je uplatněno vzájemné podřízení účastníků (podřízenost občana státu, moc veřejná) v SP se uplatňuje moc soukromá. Problém ale s tím, že se lze setkat s případy, kdy i ve VP existuje rovnost subjektů (veřejnoprávní smlouvy) a v SP naopak vztahy nerovné (ochrana spotřebitele, zaměstnanec a zaměstnavatel) o Organická (kritérium tzv. veřejného svazu) – SP se zabývá osobou jako jednotlivcem (v právním poměru nevystupuje nositel veřejné moci, příp. ne jako vykonavatel), kdežto pro VP má význam, zda se na právním poměru účastní alespoň jeden subjekt jako nositel veřejné moci. OZ se přiklání k této teorii. o Metoda právního regulování (legislativní techniky) - kritérium: povaha právního regulování a míra podílu zákonodárce a účastníků na regulaci. o Teorie zvláštního práva (přiřazovací teorie) – SP patří k němu normy zavazující kohokoli, VP normy, které předpokládají jako subjekt pouze nositele veřejné moci  Soukromé právo – část právního řádu, jehož psaná i nepsaná pravidla upravují vzájemná práva a povinnosti osob v soukromém styku mající vůči sobě vzájemně formálně rovné postavení a jsou nadány širokou autonomií vůle. o rovné postavení stran; co není zakázáno, je povoleno; hlavním nástrojem je smlouva, prosazování soukromých zájmů, autonomie vůle, dispozitivnost, oprávnění vzniká soukromé osobě z jeho vlastní vůle (vedle zákona), sankce má docílit znovuzavedení rovnováhy, nikoli některou ze stran poškodit o OP je obecným právem soukromým a použije se subsidiárně pro všechny soukromoprávní úpravy (§ 9 OZ) o Cílem je otevřít co nejširší prostor soukromé iniciativě jednotlivce a svobodnému utváření soukromého života  Veřejné právo – nositel veřejné moci má pravomoci, které mu zajišťují nadřazené právní postavení. Jedná v mezích zákona (zákon povoluje jeho chování), nástrojem je úřední rozhodnutí, sankce způsobuje újmu a má přímo donucující charakter o Cíl: upravuje organizaci, působnost činnosti orgánů veřejné moci  Nezávislost uplatňování SP a VP- § 1/1 OZ-> neznamená nezávislost interpretace, aplikace SP na VP, nezávislost uplatňování VP na SP, nezávislost uplatňování subjektivního práva, ale: o Soukromoprávní důsledky porušení veřejnoprávních povinností-> § 5/2, § 580 o Interpretace a aplikace SP v ostatních případech-> dovolává-li se OZ veřejnoprávních předpisů, je nutné je použít

Soukromé právo v rámci právního řádu.  Původně pojmy občanské a soukromé právo byly totožné. Následně se začala vydělovat některá zvláštní soukromá práva (obchod, pracko). Část zbývající, pro kterou byla charakteristická všeobecná platnost a všeobecnost, začala být nazývána jako občanské (obecné) právo.  Občanský zákoník je obecný kodex soukromého práva. ZP nebo ZOK jsou speciálními soukromými právy, OZ se použije subsidiárně (tj. podpůrně). § 9/2 OZ.  Systém soukromého práva – 1. Občanské právo – obecné, subsidiární použitelnost, včetně rodinného práva a většiny obchodu; 2. Zvláštní soukromá práva – Pracovní (soukromé s prvky VP), MPS (soukromé vztahy s MP), právo duševního vlastnictví… Místo občanského práva v systému soukromého práva a jeho vnitřní členění.  Subsidiární použitelnost, obecné OP  Subsystémy OP – rodinné právo, právo na ochranu osobnosti, práva věcná, právo dědické, právo závazkové.  Občanské právo se dělí (viz rejstřík OZ): 1. Obecná část (část I. - předmět OP, normy, zásady; osoby; věci; právní skutečnosti) 2. Zvláštní část (část II. - rodinné právo, část III. – AMP, část IV. – RMP, část V.) 1. B- POJEM A ÚČEL CIVILNÍHO PROCESU, DRUHY, TEORETICKÉ KONCEPCE CIVILNÍHO SPORNÉHO PROCESU (LIBERÁLNÍ, SOCIÁLNÍ) Pojem a účel civilního procesu.  Pojem civilní proces = „soubor právních vztahů vznikajících v důsledku procesních úkonů soudu a dalších procesních subjektů (rozhodce) při poskytování ochrany soukromoprávním a některým jiným vztahům“. Neúplná definice je obsažena v § 1 OSŘ tak, že se jedná o postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení. Soud vykonává tzv. civilní pravomoc v rámci civilního procesu.  Užší pojetí) pouze nalézací sporný proces  Pojmové prvky civilního procesu procesní vztahy: vztahy upravené procesním právem, vznikající v důsledku postupu soudu a dalších procesních subjektů. Od hmotněprávních se liší tím, že se nerealizují dobrovolně a jsou závazné a vynutitelné = donucující povaha procesního práva. Hmotněprávní vztahy jsou předmětem poznání v procesu. procesní subjekty: soud, účastníci řízení – oni mohou vstupovat do procesních vztahů, tvořit je procesní podání: úkony, které jsou předpokladem vzniku procesních vztahů a které mohou činit pouze procesní subjekty a ovlivňovat tak průběh civilního řízení (rozhodnutí, žaloba, odvolání, zpětvzetí, dovolání)  Účelem civilního procesu není pouze zajišťování spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků vydáváním autoritativních vykonatelných rozhodnutí, ale i výchova k zachovávání zákonů, k plnění stanovených povinností a k úctě k právům jiných osob.  Druhy civilního procesu 1. V užším pojetí – řízení před soudy 2. V širším pojetí – řízení před soudy a rozhodci na základě rozhodčí smlouvy o

Nalézací řízení o soud zjišťuje a stanovuje co je právem, jaké jsou práva a povinnosti mezi stranami, případně právo vytváří (ve smyslu pr. vztahu) o vede k vydání autoritativního soudního rozhodnutí, jímž soud nalézá právo (deklaruje co je právem, nebo konstituuje nový hmotněprávní vztah) o Subjekty: Navrhovatel a ten, o jehož PaP má být rozhodnuto o 2 úlohy soudu: nejprve zjistí skutkový stav (dokazování) a následná subsumpce pod konkrétní normu HP o o

o

o

nalézací řízení se dělí na řízení SPORNÁ x NESPORNÁ SPORNÉ - jsou zde vydávána převážně deklaratorní rozhodnutí a má reparační funkci (napravení porušeného práva), uplatňují se zde zásady dispoziční, projednací. Účastníci: žalobce x žalovaný (mají protichůdný zájem na věci) – OSŘ NESPORNÉ - konstitutivní rozhodnutí + preventivní funkce (předcházení sporům vyjasněním právních vztahů), uplatňují se zásady oficiality, vyšetřovací. Účastníci nejsou vzájemní odpůrci. Od 1. 1. 2014 úprava v ZZŘS (řízení o pozůstalosti, řízení týkající se nezletilých dětí)

Exekuční (vykonávací) řízení o nucená realizace práva na plnění z vykonatelného exekučního titulu (rozsudek, usnesení, platební rozkaz, apod.) v případě, že dlužník neplnil dobrovolně.

o

o

o

o

o Subjekty: oprávněný a povinný o exekuční řízení není obligatorní fází nalézacího řízení o struktura sporného řízení, probíhá před soudem nebo soud pověří výkonem exekutora o úprava – část VI. OSŘ (výkon rozhodnutí), exekuční řád Insolvenční řízení – vede k řešení úpadku (situace, kdy dlužník (úpadce) má více věřitelů a buď jeho pasiva převyšují aktiva (předlužení) nebo je v platební neschopnosti). Má prvky nalézacího a vykonávacího řízení. Řešení úpadku 3 způsoby: oddlužení, konkurz, reorganizace. Insolvenčními soudy jsou krajské soudy. Úprava obsažena v IZ. Rozhodčí řízení – alternativní způsob řešení sporu (vedle mediace). Rozhodující orgán je rozhodce. Rozhodčí smlouva - fakultativní smluvní přenesení pravomoci z civilního soudu na rozhodce. Možnost řešení sporu, které nesmí odporovat kogentním ustanovením zákona. Výsledek je rozhodčí nález – závazný pro obě strany, může se stát exekučním titulem. Obecné soudy mají pomocnou (dožádání) a kontrolní funkci (zrušení rozhodčího nálezu, zastavení nařízeného výkonu). Úprava – zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Zajišťovací řízení – slouží k předběžnému zajištění práva nebo jeho výkonu v případě ohrožení o Druhy: předběžné opatření dle OSŘ (obava ze zmaření výkonu rozhodnutí, vykonatelnost vyhlášením), zajištění důkazu, předběžná řízení podle ZŘS (domácí násilí – opustil obydlí,…) o Subjekty: navrhovatel a odpůrce Řízení podle části V. OSŘ – přezkum rozhodnutí správních orgánů v soukromoprávních věcech, prvky nalézacího a přezkumného, povaha nesporu

Teoretické koncepce civilního sporného procesu (liberální, sociální, dualistická). o Liberální koncepce o činnost procesní strany není povinností (CP slouží pouze k prosazování soukromých zájmů stran, ty rozhodují o tom, zda k řízení dojde a co bude jeho předmětem, mohou nakládat se skutkovým stavem, povinnost pravdivosti neplatí, soud je spíše pasivní) o Sociální koncepce o účel civilního procesu – nejen ochrana individuálního zájmu, ale také ochrana právního míru, strany mají povinnost pravdivosti a úplnosti, soud materiálně vede řízení (dotazovací, poučovací, vysvětlovací povinnost) o Omezení ryzího pojetí projednací zásady - soud - materiální vedení řízení (dotazovací, poučovací a vysvětlovací povinnost), dispoziční zásada není popřena! o

Dualistická koncepce o Převažuje ve vyspělých zemích, má určující charakter. o Stranám je dána možnost jak aktivního, tak i pasivnímu přístupu k řízení

2.A PRAMENY SOUKROMÉHO A OBČANSKÉHO PRÁVA A JEJICH UPLATŇOVÁNÍ V PRAXI. Prameny soukromého a občanského práva a jejich uplatňování v právní praxi.  Z čeho právo vychází: 2 základní – materiální (zdroje obsahu práva – stav společnosti, ekonomické aspekty, režim státu) X formální (předpisy, mezinárodní smlouvy)  ČR – kontinentální právní systém a nejdůležitějšími jsou psané prameny práva-> možné jsou i nepsané, např. zásady mají nadpozitivní povahu, tj. vlastní právní sílu a jsou tak pramenem práva  Dělení formálních pramenů:  1. Mezinárodní smlouvy, jsou-li součástí českého práva dle čl. 10 Ústavy  Aplikační přednost před zákony, pokud jsou řádně ratifikovány. ÚS posoudí, zda jsou v souladu s ústavním pořádkem ČR.  Důležité:  MS o lidských právech a zákl. svobod – Úmluva o ochraně lidských práv a zákl. svobod, Úmluva o právech dítěte,…  MÚ z oblasti duševního vlastnictví – autorské právo – Bernská Úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl; průmyslová práva - Smlouva o patentové spolupráci,…  MS z oblasti rodinného práva – Evropská Úmluva o osvojení dětí, Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení,…  MS z oblasti smluvního závazkového práva – Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží,…  2. Právní akty orgánů EU – nařízení, směrnice  Prameny práva EU se dělí na primární (zakládající smlouvy EU, LZP EU) a sekundární právo (nařízení, směrnice a rozhodnutí). Přímo použitelná ustanovení práva EU mají aplikační přednost před zákony.









 Pro oblast OP jsou regulovány pouze určité oblasti, které jsou pokládány za důležité z hlediska jednotného fungování trhu – hlavně oblast ochrany spotřebitele, osobních údajů, právo duševního vlastnictví, apod. 3. Ústavní zákony – Ústava, Listina a další ústavní zákony  Vyšší právní síla než zákony (v souladu s nimi ústavně-konformní výklad zákonů)  Ústava – stanovuje pravidla pro aplikaci MS, ÚZ a Z soudy – čl. 10, 95, 10a, 2/4  Listina – ve shodě s Ústavou umožňuje činit vše, co není zákonem zakázáno (čl. 2/3). Oproti Ú upravuje některá subjektivní občanská práva.  Ústavně jsou zaručena – způsobilost každého člověka mít práva (pr. osobnost – čl. 5), některá osobnostní práva (na život – čl. 6, na ochranu zdraví – čl. 31, žít v příznivém životním prostředí – čl. 35, na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména – čl. 10, právo na soukromí – čl. 7 a čl. 10/2), vlastnické právo (čl. 11), právo dědit (čl. 11), práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti (čl. 34/1).  Kolize práv se řeší pomocí testu proporcionality – vhodnost, potřebnost, závažnost. 4. Zákony  Legislativní proces parlamentu, v souladu s ústavním pořádkem  OPH je kodifikované a základem je OZ – univerzální kodex, vychází z přirozenoprávní doktríny, individualistické pojetí soukromých práv, diskontinuita, podpůrná použitelnost (= zvláštní úprava má aplikační přednost, na neupravené otázky se použije OZ,OZ slouží k interpretaci nejasných ustanovení speciálních předpisů)  Dále - ZOK, ZMPS, autorský zákon, OSŘ, ZZŘS, insolvenční zákon, zákon o veřejných rejstřících P a FO,…  OSŘ - Reaguje na nové instituty NOZ (např. odkaz) a promítá terminologické změny NOZ (svéprávnost, právní osobnost, apod). Nově OSŘ upravuje pouze řízení sporná a nový zákon o zvláštních řízeních soudních nesporná a jiná zvláštní řízení.  ZZŘS - Taxativní výčet všech nesporných a jiných zvláštních řízení a úpravu jejich zvláštností oproti řízení spornému, upravenému v OSŘ.  Insolvenční zákon - Nový institut společného oddlužení manželů. Harmonizace terminologie s NOZ.  Zákon o veřejných rejstřících FO a PO - Do rejstříků PO soukromého práva zapisují rejstříkové (krajské) soudy a nově také notáři (notářský zápis) Podle rejstříkového zákona budou zapisovány: spolky, obchodní korporace, družstva, ústavy, fundace, a SVJ.  Oblast ochrany osobnosti FO – tiskový zákon, zákon o ochraně osobních údajů 5. Podzákonné předpisy (prováděcí předpisy) – nařízení vlády, vyhl. orgánů veř. spr. (VS)  Odvozeny ze zákonů a lze vydat jen v mezích zákona. Vydávány orgány VS:  vláda (zmocňuje čl. 78 Ú) – nařízení vlády (úroky z prodlení)  ministerstva, jiné správní úřady, orgány územní samosprávy – oproti vládě ale mohou vydat vyhlášky jen na základě zákonného zmocnění 6. Negativní normotvorba - nálezy ÚS, kterým bylo rozhodnuto o zrušení zákona nebo jiného pr. předpisu. Jiná soudní rozhodnutí hrají významnou roli převážně ve vyplňování mezer v zákoně, tj. mají podpůrnou fci, ale nejsou pramenem práva! K rozhodovací praxi soudy povinně přihlíží § 10/2, ovlivňuje praxi nižších soudů. Největší význam rozhodnutí publikovaná ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS a ve sbírce nálezů a usnesení ÚS.

Dělení materiálních pramenů – typicky nepsané!  Obecné právní zásady – § 3/2, 2/1, 3/3, 574 OZ – demonstrativní výčet zásad, ale i obecně uznané zásady neobsažené v zákoně výslovně dle § 3/3-> nadpozitivní povaha a vlastní normativní síla  Dobré mravy – není definováno, vymezení na základě praxe NS a ÚS – souhrn etických zásad, které uznává společnost a dodržování je zajišťováno normami, aby jednání bylo s nimi v souladu (slušnost, čestnost). Limitují autonomii vůle osob – § ½, 580, 588, 2072, 2909.  Veřejný pořádek – není definován, limitace autonomie vůle. Sleduje zachování stěžejních základů právního řádu demokratické společnosti (ochrana dětí).  Obyčej - znaky – dlouhodobost a všeobecná uznávanost, spíše marginální význam, ale zákon hovoří o zvyklostech § 9/2 a zvyklostech soukromého práva §10/2. Má význam v MPS.  Zavedená praxe stran § 545 OZ

2.B CIVILNÍ PRÁVO PROCESNÍ A JEHO PRAMENY- DIFERENCIACE HMOTNÉHO PRÁVA A CIVILNÍHO PROCESU Civilní právo procesní a jeho prameny.  OPP = souhrn právních norem, které upravují civilní proces, tj. postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení a právní vztahy, které v důsledku toho vznikají.  Formální prameny – zákonné předpisy doplněné podzákonnými předpisy. Tyto normy tvoří souhrnně prameny OPP. Jiné prameny nelze považovat za prameny procesního práva (např. nálezy ÚS, zásadní soudní rozhodnutí, obyčej). o Mezinárodní prameny - Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6/1 právo na spravedlivý proces, stěžejní význam judikatury ESLP), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (čl. 14/1) o Ústavní prameny – Ústava (hlava IV), LZPS (hlava V.), Ústavní principy o Zákony  Kodexem je OSŘ – komplexní, ucelená a systematicky uspořádaná úprava civilního sporného řízení. Vedle něj ZZŘS – upravuje řadu zvláštních, nesporných řízení a jejich výčet je v rámci něho taxativní – OSŘ zde platí podpůrně. Oba zákony nabyly účinnosti s OZ 1. 1. 2014.  Vedle těchto stěžejních předpisů jsou aplikovány další, které mají různou povahu a mohou být aplikovány jako procesní normy: 1. Normy ústavní a normy na ně navazující – Ústava hlava IV. (Soudní moc), Listina hlava V. (právo na soudní ochranu), ZSS 2. Zákony, které jsou uceleně věnovány úpravě určitého druhu řízení – insolvenční zákon, zákon o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, exekuční řád, ZŘS 3. Předpisy dotýkající se pouze některých institutů civilního procesu nebo aspektů jeho úpravy – ZMPS, zákon o znalcích a tlumočnících, notářský řád, zákon o advokacii, zákon o soudních poplatcích. o Podzákonné předpisy – vyhláška o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy o Předpisy práva EU o Primární právo je přímo aplikovatelné a soud je jím vázán stejně jako zákonem (např. předběžné otázky v čl. 267 Smlouvy o fungování EU). Sekundární právo (vytvářené orgány EU) - v civilním procesu jde o nařízení; ta jsou přímo závazná a mají přednost před zákonem. Např.:  Nařízení Rady ES o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Brusel I.  Nařízení Rady ES č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (tzv. Brusel II. bis) o Směrnice lze také považovat za pramen práva – ukládají členskému státu povinnost, aby obsah směrnice byl implementován do právního řádu. o Doporučení a stanoviska nejsou obecně závazná, ale ovlivňují vnitrostátní úpravu z hlediska harmonizace s evropským právem o Rozhodnutí v konkrétních věcech lze také považovat za pramen práva Diferenciace hmotného (soukromého) práva a civilního práva procesního.  Postupně docházelo k osamostatnění se procesního práva a ochrana subjektivního práva se stává funkcí právního odvětví – civilního práva procesního, OPH je předmětem poznání OPP  Současné názory na vztah hmotného a procesního práva o Vzájemný vztah OPH a OPP popisují tři základní názorové proudy:  směry nadřazující procesní právo právu hmotnému – OPH je plán, který realizuje OPP  koncepce nadřazující právo hmotné právu procesnímu – popírají mocenskou povahu soudního rozhodnutí  koncepce vzájemných funkčních vazeb práva hmotného a procesního  jsou relativně samostatná a rovnocenná odvětví, jejich předmětem jsou dvě odlišné oblasti lidské činnosti, propojeno funkčními vazbami Kritérium třídění OPP a OPH: - Formální kritérium – na základě povahy právního předpisu (OPH – OZ, OPP – OSŘ) - Obsahové kritérium – předmět právního regulování je lidské chování o Hmota - normy upravující lidské chování v životních oblastech, vztahy mezi FO a PO o Proces - normy regulující lidské chování během procesu ochrany subjektivních práv

3.A NORMY SP, VÝKLAD SOUKROMOPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ, VYPLŇOVÁNÍ MEZER V ZÁKONĚ A DOTVÁŘENÍ PRÁVA Normy soukromého práva. o Právní norma = Obecně závazné pravidlo chování, které je vynutitelné a má formu pramene práva. o Struktura norem: - předpoklad čili hypotéza, následek čili dispozice, v případě nesplnění D – sankce.  Trojčlenná struktura: - D, H se reali...