Právo na spravedlivý proces PDF

Preview

Summary

- - ideologie lidských práv, která spojuje mezinárodní společenství – všichni lidé jsou si rovni – mají stejný původ zákaz diskriminace ochrana práv člověka jako takového je považována za základní povinnost státu a za zájem státu o Charta OSN – 1945 o Všeobecná deklarace lidských práv – 1948 o Mezin...

Description

-

ideologie lidských práv, která spojuje mezinárodní společenství – všichni lidé jsou si rovni – mají stejný původ zákaz diskriminace ochrana práv člověka jako takového je považována za základní povinnost státu a za zájem státu o Charta OSN – 1945 o Všeobecná deklarace lidských práv – 1948 o o

-

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

je možné podat stížnost na porušení práva obsaženého v paktech vytvoření evropského standardu lidských práv – přispívá zejména systém vybudovaný na bázi Rady Evropy o Evropská charta o ochraně lidských práv a základních svobod o o o

pro ČR vstoupila v platnost v roce 1992 představuje spolu s jejími dodatkovými protokoly nejpropracovanější systém ochrany lidských práv a základních svobod na nadnárodní úrovni obsahuje i procesněprávní ustanovení – týkají se především zkvalitnění kontrolních mechanismů dodržování těchto práv  nejdůležitější práva  život  osobní svoboda a bezpečnost  spravedlivý proces – především v trestních, ale i civilních věcech

PRÁVO NA SPRAVEDLIVÝ PROCES -

právo na soudní a jinou ochranu – hlava V. Listiny obsahuje práva, která vyplývají z právního státu – jednotlivci přísluší při uplatňování jeho subjektivních práv

čl. 36 Listiny -

odst. 1: „Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.“ odst. 2: „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“ o základ správního soudnictví o Listiny vychází z toho, že soudně lze přezkoumat jakékoliv rozhodnutí orgánu veřejné správy, o o

které zkracuje jednotlivce zákonem může být přezkum ale vyloučen – Listina ale říká, že z této pravomoci nemůže být vyloučen přezkum základních práv a svobod případy, které není možné přezkoumávat  § 70 soudního řádu správního  „Ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu o a) které nejsou rozhodnutími, o b) předběžné povahy, o o

c) jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, d) jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají

o

o -

-

právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, e) o nepřiznání nebo odnětí odborné způsobilosti fyzickým osobám, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání nebo jiné činnosti, f) jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon.“

odst. 3: „Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.“ o již z koncepce formálního právního státu vyplývá, že stát je vázán svým vlastním právem – a pokud tedy orgán vykonává svou pravomoc mimo zákon, pak nese odpovědnost za vznik škody o předpokladem tedy je vznik škody (ať už na zdraví nebo na majetku), tato škoda vznikla nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem  nesprávný úřední postup – dále nevymezuje zákon, dovozuje se z judikatury  jedná se o ty případy, kdy se nejedná o rozhodnutí  může to být třeba i nečinnost orgánu – opomenutí (prošvihnutí lhůty) o absolutní objektivní odpovědnost státu odst. 4: „Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.“ o práv, které jsou ve článku 36 Listiny, se lze domáhat pouze v mezích úpravy zákona

Těmito procesními právy je stát zavázán a je povinen tato práva aplikovat -

právo každého na projednání občanskoprávní či trestněprávní záležitosti veřejně a v přiměřené lhůtě o je charakterizován i orgán a jeho kvalita – nezávislý a nestranný soud o o

rozsudek musí být vyhlášen veřejně princip presumpce neviny

minimální práva obviněného z trestného činu  právo být neprodleně informován v jazyce, jemuž rozumí o důvodech jeho obvinění  má právo hájit se osobně nebo prostřednictvím někoho jiného (obhájce – podle vlastního výběru nebo toho, který mu bude bezplatně nabídnut)  má právo vyslýchat svědky  právo na tlumočníka  atd. subjektem těchto práv je člověk – jsou zaručena všem státním občanům, ale i cizincům na základě čl. 42 odst. 3 Listiny: „Pokud dosavadní předpisy používají pojmu „občan“, rozumí se tím každý člověk, jdeli o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.“ o

-

Právo na soudní ochranu patří k základnímu právu v právním státu. -

čl. 90 Ústavy: „Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.“ čl. 4 Ústavy: „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.“

Těmito ustanoveními není založeno právo na veřejnou žalobu ( actio popularis) – není možné se domáhat práv, které svědčí někomu jinému nebo nějakému formulovanému obecnému zájmu. Subjekt se nemůže práv domáhat úplně jakýmkoliv způsobem, ale právně stanoveným procesním postupem. Základní práva, která jsou soustředěna v hlavě 5. listiny, patří k prvním právům, která se v Evropě stala součástí katalogů lidských práv.

Vývoj těchto práv velmi souvisí s vývojem garancí těchto práv (k čemu by ta práva byla, kdyby nebyla chráněna nějakými zárukami) -

pokud by nebyly záruky, tak by to byla všechno pouze květnatá fikce

Čl. 37 Listiny -

-

odst. 1: „Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.“ odst. 2: „Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.“ o v některých řízeních musí mít dotyčný advokáta už od počátku řízení  povinné právní zastoupení  řízení před Ústavním soudem, případy dovolání k Nejvyššímu soudu, kasační stížnost při řízení před Nejvyšším správním soudem  v některých případech, kde to stanoví trestní řád – trest překročí jistou hranici, řízení proti mladistvému, řízení proti uprchlému odst. 3: „Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.“ odst. 4: „ Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.“

Čl. 38 Listiny -

odst. 1: „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.“ o soudce, který je podle předem určených pravidel stanoven o o

každý by měl mít svého zákonného soudce pokud by byl někdo odňat svému zákonnému soudci, může to mít za následek až zrušení

rozsudku rozdělení soudců se řídí rozvrhem práce – je vydáván nejpozději do konce kalendářního roku na období následujícího kalendářního roku  určuje, který soudce je samosoudce  kdo je přísedící v senátu, kdo je předsedou senátu, …  je stanovena jak věcná příslušnost, tak časový rozvrh  v průběhu roku by se neměl měnit rozvrh práce, protože jsou v něm stanovení i náhradní soudci  není možné, aby věc, kterou má podle zákona rozhodovat samosoudce, rozhodoval senát, ale i naopak – není možné, aby rozhodoval samosoudce, pokud má tuto věc podle zákona rozhodovat senát odst. 2: „Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.“ o bez zbytečného průtahu – znamená to i právo na rozhodnutí – není možné svévolně natahovat o

-

a odkládat  nečinnost orgánu nemůže jít k tíži toho, koho se záležitost týká Čl. 39 Listiny: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“ Čl. 40 Listiny -

odst. 1: „Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.“ odst. 2: „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“

-

-

-

odst. 3: „Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.“ odst. 4: „Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.“ odst. 5: „Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.“ odst. 6: „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“

Čl. 6 Úmluvy -

-

odst. 1: „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ odst. 2: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.“ odst. 3: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; b) mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby; c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; e) mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví.“

Čl. 7 Úmluvy -

-

odst. 1: „Nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu.“ odst. 2: „Tento článek nebrání souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy.“...