Bombex výpisky z přednášek PDF

Preview

Summary

Právotvorný proces Vůle autority něco regulovat, tj. existence normativní myšlenky o Politická vůle vs. objektivní potřeba právně upravit nějaké společenské vztahy o “Věcný záměr”:  určení a analýza společenské situace, vč. různých názorových proudů  analýza odhadovaných dopadů,  soulad se zbytke...

Description

Právotvorný proces -

-

-

Vůle autority něco regulovat, tj. existence normativní myšlenky o Politická vůle vs. objektivní potřeba právně upravit nějaké společenské vztahy o “Věcný záměr”:  určení a analýza společenské situace, vč. různých názorových proudů  analýza odhadovaných dopadů,  soulad se zbytkem právního řádu,  zdůvodnění potřebnosti, smysluplnosti a proveditelnosti Tuto myšlenku je nezbytné vyjádřit, a to způsobem srozumitelným adresátům o Příklad s parkem, že v něm nemohou jezdit vozidla (co je vozidlo? Na jaká vozidla se to vztahuje? – nesrozumitelné) o „Nápoje ke hře zdarma není možné prodávat“ – ta hra je zdarma? Nebo ty nápoje, a proto je nemůžeme prodávat? Adresáti musí porozumět tomuto sdělení Adresáti musí být schopni podle toho, jak tomu porozuměli, jednat. Ideální stav: shoda normativní myšlenky a toho, jak tomu porozuměl adresát

Jazyk právních předpisů – funkce jazyka: -

Normativní (prostřednictvím textu se reguluje lidské chování) Informační (text informuje o dané regulaci) > slova, formulace, vazby atd. použité v právních textech musí zvládnout obojí Ustálené formulace (používají se jen v právním kontextu – vynést rozsudek – kam ho mám vynést?) o vynést rozsudek o pod trestem peněžité pokuty o skutková tvrzení, považovat žalobu za důvodnou o z obsahu spisu se podává o „má se za to…“ (vyvratitelná právní domněnka) o „platí, že…“ (nevyvratitelná právní domněnka) o „hledí se na…“ (právní fikce) o předmětný o seznatelný

Požadavky: -

přesnost, určitost o Členění právního předpisu, vč. členění jednotlivých ustanovení, výčtů… o Úvodní věty v právních předpisech o Terminologie, vč. použití některých slov jako obdobně a přiměřeně o Vyjádření variant (tj. alternativní a kumulativní výčty) o Jak se odkazuje o Použití poznámek pod čarou o Formule závěrečných ustanovení o Herbert Hart a otevřená textura práva: “existují oblasti, které musí zůstat otevřené dotvoření ze strany soudů…které budou právo aplikovat s ohledem na konkrétní okolnosti…které se budou měnit případ od případu.”

-

-

stručnost, srozumitelnost, o Paradox právního jazyka: čím přesnější komunikace je, tím méně je srozumitelná, a naopak o Autor musí myslet na to, komu ten právní text směřuje – píšu to Čechovi, tak to nebudu psát latinsky – neznamená to, že autor zná všechny adresáty, on neví, komu přesně to píše, jen jaké skupině lidí – laikům/lidem z oboru, Čechům/Němcům, … stabilita, neutrálnost/neexpresivnost, &čelnost.

Právní regulace: -

musí být srozumitelná. nesmí být nahodilá. – musíme vědět, proč to tak děláme.

Pravidla: -

musí být vyjádřena dostatečně obecně. nesmí požadovat nemožné. si nesmí vzájemně odporovat. je třeba zveřejnit pro ty, kterých se týkají. nesmí být přijímána retroaktivně. by se neměla často měnit.

Lon L. Fuller: 8 principů “morálky” práva -

Právní regulace musí být srozumitelná Pravidla musí být vyjádřena dostatečně obecně. Pravidla nesmí požadovat nemožné. Pravidla si nesmí vzájemně odporovat. Právní regulace nesmí být nahodilá. Pravidla je třeba zveřejnit pro ty, kterých se týkají. Pravidla nesmí být přijímána retroaktivně. Pravidla se nesmí často měnit. Státní moc nemá dělat něco, co pravidla nepředvídají.

Metody interpretace práva: jazykový výklad Interpretační pravidla -

Neexistují žádná absolutně závazná obecná pravidla (kánony) právní interpretace Jiná může být situace v jednotlivých právních odvětvích. Žádné interpretační pravidlo není absolutní. Jsou to pouze návody, jejichž danost lze zvrátit. (Karl Llewellyn) Interpretační kánony jsou pouze fíkové listy, které zakrývají rozhodnutí založená na jiném základě. Přestože nejsou interpretační pravidla závazná, napomáhají při interpretaci a jejich cílem je zvýšit objektivitu subjektivních interpretačních postupů. Bezrozporné vysvětlení postupu v souladu se základními východisky. Napomáhají jak při interpretaci, tak při tvorbě normativních textů.

„Textualismus“ -

Normativní text vyjadřuje objektivizovaný záměr (úmysl) tvůrce. Není povrchním čtením textu. Vyloučení nevyjádřeného „účelu“ textu. Hlavní je normotvůrce (jeho vůle): soudce nemá tvořit. Pouze normativní text prošel celým procesem. Čl. 45 Ústavy: „Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.“ Je nemožné nelézt záměry nebo účely v případě kolektivního tělesa. Nevýhody: o Při textualistickém přístupu se stává, že interpretující subjekt (například soudce) přiznává textu jasnost a srozumitelnost podle svého uvážení. o Obtížná orientace v jazykových pravidlech. Co je to spisovně, a kdo opravdu zná spisovný jazyk? o Může se zvrhnout v přepjatý formalismus.

Intencionalismus -

Hledání individuálního záměru tvůrce, tj. co tvůrce chtěl. Význam lze odhalit – mimo samotného textu – také s pomocí úmyslu (záměru) normotvůrce: aniž by bylo nutné pátrat po něm v textu samém. Otázkou je, kdo je autor textu? Přípustné je použití všech zdrojů, které pomáhají tento záměr odhalit. Nevýhody: o Lze vůbec najít jeden úmysl kolektivního orgánu? o Každý, kdo se podílí na vzniku nemusí mít stejný záměr: hledání záměru může vést až ke hledání záměru individuálního člověka, který s myšlenkou přišel. o V reálném prostředí se na tvorbě se podílí celá řada úředníků, kteří mají na věc vlastní názor. o Dějiny předpisu neprochází schvalovací procedurou

Purposivismus (teleologie) -

Intencionalismus: hledání záměru, či úmyslu tvůrce (individuální záměr); Purposivismus: hledání účelu (resp. obecný záměr, tj. účel právní úpravy) Není potřeba žádného zvláštního důvodu (chyba či nesrozumitelnost), aby se interpretující subjekt mohl poohlédnout i po jiných (ne–normativních) zdrojích. Nejprve je nutné identifikovat účel a pak interpretovat samotný text. Je možné interpretovat text i v situacích, které normotvůrce nepředpokládal (to je nemyslitelné v případě intencionalismu). Nevýhody: o Někdy bývá teleologický výklad používán jako nástroj pro zakrytí toho, že soudce chce dělat spravedlnost, jak to zrovna cítí. o Je účel komplexní pro celý předpis nebo může být rozdílný pro jednotlivé části?

Jazykový výklad -

Jazykový výklad není „prostý“ jazykový výklad. Je stejně komplexní, jak je komplexní jazyk. I zde je nutné využít rigorózní a objektivní metody (jazykové), abychom mohli prozkoumat tak mnohovrstevnatý objekt, jakým je jazyk.

-

Hledání smyslu (normativního obsahu; pravidla) ze slov právního předpisu, za pomoci lingvistických metod. Největší význam při interpretaci mají slova normativního textu, a to, co sdělují ve svém kontextu, je tím, co znamenají. Není nutné zkoumat mínění nebo úmysl normotvůrce, nebo účel textu mimo hranice zákona. Nelze se spolehnout na paměť nebo převyprávění, ale je nutné soustředit se na text samotný.

Kontext -

Význam slov se získává z kontextu, včetně účelu právní regulace: účel musí plynout přímo z textu, a ne z jiných zdrojů. účel musí být identifikován jasně a konkrétně, nikoli abstraktně. účel nesmí nahradit nebo doplnit text. Účel pouze napomáhá určit, který ze vzájemně konkurujících přípustných významů textu je tím správným. Upřednostní se jazykový výklad podporující účel regulace.

In pari materia -

Jazyk a slova normativního textu nejsou v izolaci: podstatný je celkový kontext (například celý právní předpis nebo odvětví). Slova v podobných právních předpisech nesou stejný význam.

Normativní text je celek -

Normativní text je nutné zkoumat jako celek. Celkový kontext je hlavní zdroj významu. Je nutné hledat spíše shodu než kontradikce jednotlivých ustanovení a výkladových možností. Vzájemně neslučitelná ustanovení postrádají &činnost.

Běžný význam slov -

-

Slovům je nutno rozumět v jejich obvyklém každodenním významu, pokud z kontextu neplyne, že mají technický, nebo jiný zvláštní, význam: DISKRIMINACE o Antidiskriminační zákon: jednání, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci. o Obecný význam: rozlišování, odlišný přístup k různým skupinám prvků. Interpret nesmí být nucen hledat tajemné a skryté významy, avšak nejde o to, že by interpretace měla být vždy jednoduchá. Z kontextu zjistíme, zda je nutné použít technický význam, nebo nějaký jiný, další, význam: RAJČATA.

Originalismus x Aktualismus -

Slova mají význam, jaký měla v době, kdy byl text přijat x Slova mají význam, jaký mají v době interpretace. Kontext, ve kterém se pohyboval normotvůrce x kontext, ve kterém se pohybují adresáti. Originalismus: přístup shodující se s demokracií: s každým novým významem se text mění, což je nepřípustné. (Scalia) Jakékoli nové poznatky mohou být do textu přidány pomocí obecných pojmů zahrnujících i nové obsahy.

Celistvost textu -

K textu nelze nic přidávat či z něj něco ubírat.

-

Žádný normativní text neobsahuje všechny odpovědi: ty je potřeba odhalit pomocí intepretace. Nelze normativní text rozšiřovat, zlepšovat nebo dokonce měnit. Mezerami v právu nelze ospravedlnit soudcovskou tvorbu.

Obecné pojmy mají obecný význam -

Je vhodné používat obecné pojmy, neboť vždy není možné přesně určit všechny jednotlivé případy, včetně těch, které se v budoucnu mohou objevit. Obecné pojmy nelze arbitrárně limitovat Nelze stanovit ad hoc soudní výjimky.

Negativní implikace -

-

Vyjádřením jedné věci dochází k vyloučení ostatních. o Expresio unius est exclusio alterius. Aplikace je v tomto případě silně ovlivněna kontextem: o ZÁKAZ VSTUPU SE PSY (takže, když mám na vodítku lva, tak tam můžu? Není to jasně daný, ale logicky nemůžu) Čím rozsáhlejší je vyjmenování, tím je toto pravidlo silnější.

Právně (pevně) ustálený význam slov -

ledaže by škodu nezavinil: vyvratitelná domněnka má se za to: vyvratitelná domněnka hledí se na něj jakoby: nevyvratitelná domněnka PŘIMĚŘENĚ x OBDOBNĚ Jednotnost právního řádu je v rovině právního jazyka kromě jiného spjata s konstantností významů přisuzovaných jazykovým výrazům, tj. s vyloučením polysémie a homonymie. Výjimkou je pouze rozlišování samotným zákonodárcem, a to explicitně formou legální definice nebo implicitně, tzn. když je odlišnost významů přisuzovaných jednomu výrazu zřejmá z kontextu. Pakliže tedy právní předpis obsahuje legální definici pojmu, omezující její použití pouze pro &čely daného předpisu, plyne z toho nutnost odlišení ve vztahu k významu stejného pojmu, obsaženého v jiných předpisech.

Singulár/plurál – maskulina/feminina -

Pokud neexistuje důvod myslet si opak, pak mužský rod implikuje i ženský rod a naopak a jednotné číslo implikuje množné číslo (a naopak) o Primární je vždy kontext: následky někdy vyvolá až přítomnost více prvků. o Je vhodnější použít singulár než plurál.

Nesrozumitelný text -

Nesrozumitelný text není normativním textem. NESROZUMITELNOST: jazykové vyjádření nedává žádný smysl, nebo existují dvě neslučitelná ustanovení. Pokud by se text stal nesrozumitelným v průběhu času, pak by bylo nutné použít pravidlo o původním významu.

Dovolení předpokladů -

Dovolení určitého jednání obsahuje i jednání, které kauzálně vede k primárně dovolenému jednání: musí se jednat o kauzální předpoklad. Číst slova hypertextuálně nedává smysl.

-

Spíše než striktně doslovný význam, by mělo dojít k hledání rozumného výkladu. Nedochází k rozšíření či analogii.

Noscitur a sociis (společníci) -

-

Význam slov, která jsou vzájemně spojena (například ve výčtu), by měl odpovídat těmto vzájemně propojeným slovům. o Slovo interpretujeme dle jeho společníků. Pochybnost pomůže odstranit kontext: o Je-li slovo ve výčtu nejasné, interpretujeme jej pomocí ostatních slov. Slova na seznamu by měla mít něco společného: souvisí spolu.

Eiusdem generis -

-

Zvláštní případ noscitur a sociis. Pokud po výčtu následuje obecné slovo, má se za to, že další prvky by měly být těm vyčteným podobné. o Auta, lodě a podobné dopravní prostředky. o Lze užít i obecně v případě demonstrativního výčtu. EG omezuje prvky, které lze do výčtu přidat (co lze přidat); NS určuje, jak interpretovat prvky na seznamu (jak interpretovat). Zvláštnosti: o Je nutné mít výčet více než jednoho prvku (tedy alespoň dvou). o Není nutné hledat nejmenšího společného jmenovatele, ale spíše rozumné společné znaky. o Pokud je skupina vyčtených objektů příliš různorodá, pravidlo se nepoužije. o Pokud jsou vyčteny všechny prvky, je nutné obecný pojem číst doslovně. o Nelze do výčtu vtáhnout prvky vyšší kvality.

Základní interpretační pravidla -

-

Primární je text: to, co vyjadřuje (slovy v kontextu), je to, co znamená. Text je třeba vykládat jako celek. Nesrozumitelný text nemůže nést právní normu. Přednost má ten výklad, který odpovídá textu, a který podporuje jeho vyjádřený účel. Ustanovení mají být vykládána tak, aby byla ve vzájemném souladu, ne rozporu. Slova v normativním textu nesou obvyklý význam, ledaže z kontextu vyplývá, že nesou jiný význam. Totéž platí pro gramatická pravidla. Slovům se má přikládat význam dle správné gramatiky a užívání. Text zahrnuje všechny případy a žádný nechtěně nevynechal (casus omissus pro omisso habendus est). Obecné pojmy nesou obecný význam (generalia verba sunt generaliter intelligenda). Vyjádření jedné věci znamená vyloučení jiné (expressio unius est exclusio alterius). Povinnosti se stanovují jinak než oprávnění. Pravomoci státu jsou limitovány a musí být výslovně uvedeny. Mužský rod zahrnuje ženský rod (a naopak) a jednotné číslo zahrnuje množné číslo (a naopak), není-li důvod předpokládat opak. Zájmeno nebo přívlastek se obvykle vztahují k nejbližšímu rozumnému prvku. Pokud existuje výčet prvků, kterými jsou slovesa nebo podstatná jména v řadě, vztahuje se jejich případná charakteristika obvykle na celou řadu. Slovo nebo slovní spojení (pojem) má v celém textu stejný význam; jiné výrazy nesou jiný význam.

-

Každé slovo má význam (verba cum effectu sunt accipienda). Žádné nelze pominout. Zvláštní ustanovení má přednost před obecným (generalia specialibus non derogant). Vzájemně neslučitelná ustanovení na stejné úrovni přijatá současně jsou vyloučena. Dovolení jednání zahrnuje dovolení všech nezbytných předpokladů. Spojená slova sdílí význam (noscitur a sociis). Obecná slova ve výčtu jsou určena slovy ve výčtu (eiusdem generis). Preambule, nenormativní text apod. mohou určit význam ustanovení. Pojmy v daném právním odvětví je nutno interpretovat jednotně, ledaže je důvod k opačnému postupu. Totéž platí pro pojmy určené doktrínou nebo soudní praxí. Zrušení rušícího ustanovení neobnovuje platnost zrušeného ustanovení.

Metody interpretace práva – systematický, logický a teleologický výklad -

Pokud chceme dostat správného výsledku, musíme vidět problematiku komplexně a nejlépe použít všechny metody výkladu, ne jen jednu

Systematický výklad -

Komplex různých metod, které souvisí se systematikou práva

Systém práva -

-

Uspořádaný celek složený z částí, mezi kterými existují určité vztahy Počítáme s tím, že zákonodárce je racionální –> právní systém má být bezrozporný, úplný, ucelený Horizontální systematika práva – rozlišujeme právo soukromé a veřejné, jednotlivá právní odvětví, právní instituty Vertikální systematika práva – pyramida, na vrcholku jsou předpisy s nejvyšší právní silou (Ústava, LZPS, ústavní zákony), pod nimi zákony, dole podzákonné normy -> předpisy nižší právní síly by neměly být v rozporu s předpisy vyšší právní síly Vnitřní systém práva – každá právní norma, institut, odvětví i právo jako takové má nějaký účel („účel je otcem veškerého práva“ – vše, co v právu je vzniklo za nějakým účelem) Vnější systém práva – zařazení právního pravidla do určitého právního textu, právního odvětví -> právní norma je zařazena do OZ, do nějaké jeho konkrétní části

Principy systematického výkladu -

Princip hierarchie právního řádu -> vertikální systematika, pyramida o Lex superior derogat legi inferiori (zákon s vyšší právní silou, ruší zákon s nižší právní silou) o Ústavně konformní výklad – každý zákon musí být v souladu s ústavním pořádkem o Eurokonformní výklad – povinnost soudů členských států vykládat a aplikovat vnitrostátní předpisy v souladu s požadavky práva EU o Mezinárodně konformní výklad – v souladu s mezinárodním právem o Zákonně konformní výklad podzákonných právních předpisů (lze dovodit z čl. 95 odst. 1 Ústavy)  (1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. (2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

-

-

-

-

Princip bezrozpornosti právního řádu – právní řád je produktem racionálního zákonodárce, proto by v něm neměly existovat rozpory, pokud na nějaké narazíme, použijeme interpretační výklady, abychom rozpory „vyřešili“ o K odstraňování rozporů v právním řádu slouží mimo jiné tyto zásady:  Lex superior derogat legi inferiori (silnější zákon ruší slabší)  Lex specialis derogat legi generali (zvláštní zákon ruší obecný)  Lex posterior derogat legi priori (pozdější zákon ruší dřívější) Princip vyloučení redundance – neměly by se objevovat rozpory, ani nadbytečná ustanovení, vše, co je v systému práva obsažené, by mělo mít nějaký smysl, něco nám říkat o Interpretací nelze vytvářet nepoužitelná a nadbytečná ustanovení. o Souvisí s postulátem racionálního zákonodárce, dále také se zásadou lex specialis derogat legi generali. (zvláštní zákon ruší obecný) Princip úplnosti právního řádu – musíme interpretovat právo tak, aby v něm nevznikaly mezery o Mezera v právu (něco, co právo nemá ještě úplně prozkoumané) o Mezera v zákoně (určitý institut je nezaplněný, zákonodárce na dvou rozdílných místech napíše jakoby to samé, ale naopak, výkladem dojdu k tom, že se pravidla vylučují, protože si odporují -> vzniká právní mezera) o Mezery pravé (technické, = existující právní norma odkazuje na jinou právní normu, která ale neexistuje) o Nepravé (teleologické, = teleologická či hodnotová mezera způsobená nevhodnou, nejasnou či neurčitou formulací zákona– zákaz vstupu se psy – takže se lvem můžu? Ne, ale není to tam uvedené) o Mezery otevřené (zaplňujeme analogií, zákonodárce ponechává dotvoření pravidla interpretovi  za tyto mezery se považuje užití neurčitých pojmů tzv. obecné klauzule – dobré mravy, veřejný pořádek) o Zakryté (zaplňujeme teleologickou dedukcí, příliš obecná formulace, zákon se měl zabývat pouze soudci ústavního soudu, ale byl tak obecně formulován, že do něj spadali všichni soudci) – jen u nepravých (teleologických) mezer o Mezery počáteční (nedostatky v normotvorbě, od počátku) o Následné (objevily se v právních předpisech dodatečně, ve společnosti vznikla nová potřeba, kterou by právo mělo regulovat, ale nereguluje) o Mezery vědomé (úmyslně, soudy takové mezery nejsou způsobilé zaplnit interpretací, mezera se dá zaplnit novelizací právního předpisu, nejsou tak časté) o Nevědomé (účinnost právního předpisu se pořád posouvá) Princip systematiky právního řádu – jednotlivé právní odvětví se člení, do hlav, oddílů, pododdílů, … zákonodárce tyto formální struktury využívá ke zdůrazňování obsahu o Struktura právního řádu a právního předpisu – člení se do oddílů, pododdílů, článků, … o Rubrika – normativní význam nemají, slouží k lepší orientaci v předpisu o Poznámka pod čarou – nemají normativní význam, neslouží k tomu, aby přidaly do právního předpisu normativní odkaz, jen informační význam – může pomoci k tomu, pochopit záměr zákonodárce

Logický výklad Argumenty ...